Prohlášení premiéra tibetské exilové vlády Lozang Sanggjäho k 60. výročí tibetského národního povstání proti čínské okupaci Tibetu

10.03.2019LungtaAkce Lungty

Když Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) poprvé vstoupila do Tibetu, slibovali, že vybudují „jednu cestu“, která tibetskému lidu přinese „mír a blahobyt“. Po jejím dokončení však po této cestě přijely tanky, zbraně a další vojáci ČLOA a zabrali celou Tibetskou náhorní plošinu.

Před 60 lety, právě v tento den roku 1959, tibetský lid proti okupantské čínské armádě povstal. Naši bratři a sestry pochodovali společně se zdviženými pěstmi, aby dali jasně najevo, že Země sněhu je tibetské území. Skandovali: „Tibet patří Tibeťanům“. Stáli pevně a jednotně, aby ochránili a zajistili bezpečí našeho nejvyššího lamy, Jeho Svatosti velkého 14. dalajlamy.

Během posledních šesti desetiletí vláda v Pekingu tibetský lid brutálně utlačovala, upírala nám naše základní práva a důsledně uplatňovala systematickou politiku, jejímž cílem je vymýtit tibetský jazyk, kulturu, jedinečnou identitu i duchovní praktiky. Čína se fakticky záměrně zaměřuje na to vymazat tibetskou civilizaci ze zemského povrchu.

Letošní výroční zpráva Human Rights Watch uvádí, že čínské úřady použily „celonárodní kampaň boje proti trestné činnosti k povzbuzení, aby lidé udávali členy svých komunit při sebemenším podezření, že ctí a podporují“ Jeho Svatost dalajlamu.

V posledních letech došlo rovněž k zintenzivnění zásahů proti obráncům lidských práv. Obhájce tibetského jazyka Taši Wangčhug si aktuálně odpykává svévolně udělený pětiletý trest odnětí svobody. Jeho jediným zločinem bylo, že hájil kulturní a jazyková práva tibetského lidu tak, jak jsou zakotvena v samotné Ústavě Čínské lidové republiky. Čína zároveň tibetským dětem zakázala, aby navštěvovaly neformální jazykové kurzy pořádané regionálními kláštery.

Jako předehru ke své ambici ovládnout globální sledovací síť využívá Čína Tibet jako zkušební terén pro uplatnění nejpokročilejších sledovacích metod. S využitím „síťového modelu řízení společnosti“ posiluje komunistická strana „orwellovskou“ kontrolu v oblasti elektronického i fyzického sledování Tibetu. Od roku 2008 navíc významně přibylo silničních zátarasů a kontrolních stanovišť na všech hlavních komunikacích, a to jak v městských oblastech, tak v odlehlých částech Tibetské náhorní plošiny. Čínské úřady v tzv. Tibetské autonomní oblasti

přidělily na každých 20 Tibeťanů nejméně jednoho úředníka. V dystopickém světě, který takto vytvořily, tak často proti sobě stojí syn proti otci, dcera proti matce a sourozenec proti sourozenci.

Tibetská náhorní plošina, často označovaná jako „třetí pól“, představuje vedle severního a jižního pólu největší zásobárnu ledovců na světě. V Tibetu tak pramení některé z největších řek v Asii, na jejichž vodě závisí přes jednu miliardu lidí. Rostoucí teplota na náhorní plošině tudíž ohrožuje živobytí stovek milionů lidí v Asii a rovněž negativně přispívá ke globální změně klimatu. Zásadně nevhodná politika Číny v oblasti životního prostředí již Tibetskou náhorní plošinu změnila ve střediska devastující těžby a nekontrolovaná výstavba přehrad na řekách činí situaci ještě nebezpečnější.

Útoky na Tibet a jeho lid probíhaly vždy v mnoha směrech. Přes dva miliony tibetských zemědělců, zejména nomádů, bylo násilně vysídleno ze země jejich předků a přemístěno do velkých táborů bez jakékoli jiné možnosti vést důstojně svůj tradiční život.

Na protest proti této tvrdé represivní politice se od roku 2009 upálilo již 153 Tibeťanů. Posledním případem byl třiadvacetiletý muž jménem Dopo, který se upálil 4. listopadu 2018. Mnozí z těch, kteří se jako výraz svého odporu upálili, volali po svobodě pro tibetský lid a po návratu Jeho Svatosti dalajlamy.

Dle hodnocení organizace Freedom House je Tibet již čtvrtým rokem druhým nejméně svobodným regionem světa. Své „rozhořčení nad systematickým porušováním svobody tisku“ v Tibetu vyjádřili též Reportéři bez hranic, kteří uvádějí, že pro novináře je obtížnější získat přístup do Tibetu než do Severní Koreje.

Mí tibetští bratři a sestry po celém světě, přestože prožíváme nejtemnější období našich dějin, stojíme společně v jednotě a navzdory veškerému protivenství jsme i mnohého dosáhli. Naše cesta během posledních šesti desetiletí byla také cestou naděje, nezdolnosti a odporu.

Tyranská politika Číny narazila na rozhodný odpor ve východním Tibetu již na počátku 50. let 20. století. Tibetské národní povstání v březnu roku 1959, statečný odpor ve vězeních a koncentračních táborech v 60. a 70. letech 20. století a rozsáhlé demonstrace v letech 90. pak dále ukázaly, že tibetský lid vytrvale a společně bojuje za svá práva, svobodu a spravedlnost.

V roce 2008 spatřil celý svět novou generaci Tibeťanů, kteří po celé zemi povstali proti čínské okupaci a zažehli tak jiskru neochvějné odvahy dožadovat se vlastní svobody a důstojnosti. Prohlašovali: „Naše hlasy nebudou umlčeny a naše odhodlání neochabne.“ Tento rozhodný odpor trvá.

A stejně je tomu i v exilu. Nejen že jsme znovu zbudovali sami sebe, ale stali jsme se také kvetoucí komunitou. Když naši prarodiče před 60 lety poprvé přijeli do Indie, byl jejich osud nejistý a budoucnost neznámá. Pod vedením Jeho Svatosti dalajlamy se však znovu vzchopili. Lopatu po lopatě, cihlu po cihle vystavěli školy, ženské i mužské kláštery a osady. Rodiny vytvořily komunity a ty na svých polích zasívaly zrnka naděje. Ženy i muži obnovili své umění tkát koberce a začali dláždit pro své děti cestu k lepší budoucnosti.

Díky těmto institucím a komunitám se nám podařilo obnovit a oživit náš jazyk, kulturu, naše duchovní tradice a především naši identitu. Hloubka naší historie, tradic, filosofie a tvůrčího vyjádření nám umožnila proměnit náš příběh z příběhu obětí v příběh přeživších. Pravdivost naší věci a naše schopnost účinně zavádět rozvojové programy nám v průběhu desetiletí získaly stálou podporu a obdiv našich přítel, příznivců a podpůrných skupin po celém světě.

Pod vedením Jeho Svatosti dalajlamy se Ústřední tibetská správa (Central Tibetan Administration) stala silnou exilovou demokracií, jejímž základem je právní stát, rovnosti pohlaví a všeobecné hlasovací právo. V roce 2011 Jeho Svatost dalajlama svou politickou moc předal demokraticky zvolenému vůdci. Ústřední tibetská správa dnes zastupuje jak Tibeťany žijící v Tibetu, tak Tibeťany v exilu roztroušené ve 40 zemích po celém světě. Dohlíží na 71 osad, 276 mužských a ženských klášterů, 68 škol (přičemž míra gramotnosti v těchto školách je vyšší než v mnoha zemích jižní a jihovýchodní Asie), dále na nemocnice a na domovy pro seniory. Všechny tyto instituce a centra pečují o potřeby tibetských uprchlíků v Indii, Nepálu a Bhútánu. Našich 13 tibetských kanceláří slouží jako oficiální prostředník pro komunikaci v mnoha zemích.

Náš úspěch se však neomezuje pouze na naše komunity. Tibetské hnutí za svobodu si získalo nepřekonatelnou mezinárodní podporu v podobě skupin na podporu Tibetu nacházejících se v 54 různých zemích a podpůrných parlamentních skupin ve 40 zemích. Největší parlamentní skupinu přátel Tibetu lze aktuálně nalézt v Japonsku. Tato skupina čítá 90 členů napříč všemi politickými

stranami. Česká Parlamentní skupina přátel Tibetu je pak největší v Evropě s počtem 50 členů z řad jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu.

V roce 2018 některé z nejmocnějších členských států Rady OSN pro lidská práva vyzvaly Čínu, aby zastavila hrubé porušování lidských práv v Tibetu. Podpora Tibetu ze strany zemí, jakými jsou Austrálie, Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Japonsko, Nový Zéland, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království a Spojené státy, v rámci 3. cyklu všeobecného pravidelného přezkumu týkajícího se Číny je pro nás inspirací a povzbuzením.

Stejně tak důležité je, že loni v prosinci učinily Spojené státy bezprecedentní krok v podobě přijetí Zákona o recipročním přístupu do Tibetu. Tento zákon, podpořený oběma politickými stranami, odpírá vstup do Ameriky čínským činitelům, v jejichž případě se má za to, že jsou odpovědní za omezování přístupu amerických činitelů a novinářů do Tibetu. Prezident Spojených Států dále posílil podporu Tibetu Zákonem o inciativě pro ujištění Asie (Asia Reassurance Initiative Act), který zajišťuje zvláštní hospodářskou podporu pro účely propagace a zachování tibetské kultury, vzdělávání a zachování životního prostředí, jakož i trvale udržitelného rozvoje.

Jsme si vědomi, že čínská vláda o slovech jako „spolupráce“ a „dialog“ pouze mluví. Pokud skutečně upřímně věří, že „spolupráce může přinést světu mír“, měla by obnovit rozhovory s vyslanci Jeho Svatosti dalajlamy. Jak jsme opakovaně uvedli, jeho vyslanci jsou připraveni hovořit a tibetskou otázku vyřešit při uplatnění politiky střední cesty.

Namísto snahy ukončit v Tibetu 60 let trvající represe přišla čínská vláda se strategií „nula a sto“. Na základě této strategie nebudou do Tibetu moci pronikat žádné zprávy z mezinárodních médií ani od Tibeťanů žijících v exilu. Do okolního světa a tibetské komunitě v exilu bude naopak možné o Tibetu poskytovat pouze stoprocentně oficiální propagandistické informace.

Čínská vláda se domnívá, že tibetská otázka časem zapadne. Naše více než půl století dlouhá zkušenost nás však vede k jinému přesvědčení. Mladí Tibeťané v Tibetu zažívají represi a odpor, zatím co mladí Tibeťané v exilu žijí ve svobodě a demokracii. Jak v Tibetu, tak v exilu je mladá generace společně odhodlána hledat pravdu a spravedlnost. Tato mladá generace Tibeťanů je odhodlána zachovat si svoji jedinečnou identitu a důstojnost. Jsou připraveni pokračovat v boji,

dokud se tibetská otázka nevyřeší. Je to přece právě tibetský lid, který má rozhodovat o svém osudu a o osudu Tibetu.

Jako výraz našeho uznání a hluboké vděčnosti za podporu, které se nám za posledních 60 let dostávalo, označil kašag rok 2018 „rokem vděčnosti“. Zahájili jsme jej proto programem

„Děkujeme, Indie“ a ukončili programem „Děkujeme, Ameriko“. V mezičase proběhly programy v mnoha dalších zemích, abychom vyjádřili náš hluboký vděk starým i novým přátelům Tibetu. Ještě jednou chci vyjádřit upřímný dík našim drahým přátelům v Indii a po celém světě.

Drazí přátelé, tragický případ Tibetu je drsnou připomínkou toho, kolik práce stále ještě zbývá. Šedesát let okupace Tibetu a represí Tibeťanů je skutečně příliš dlouho.

Abychom zajistili, že tibetský boj za svobodu bude nadále pokračovat, prohlašuje dnes kašag oficiálně rok 2019 „rokem oddanosti“. Chci vyzvat všechny po celém světě, kteří milují svobodu, aby usilovali o skončení útlaku v Tibetu a o boj proti beztrestnosti. A my, jako tibetský lid všude po světě, nadále pokračujme ve svém úsilí v boji za spravedlnost. Nadále upevňujme naši nezlomnost, abychom se ve svobodě sjednotili s našimi bratry a sestrami v Tibetu. Usilujme o návrat Jeho Svatosti velkého 14. dalajlamy do paláce Potála ve Lhase, kam právem patří.

Ať žije Jeho Svatost! Ať žije Tibet!